Září 2017

Pro všechny bojovníky!!♥

29. září 2017 v 22:26
Lidičky!
Mám výzvu pro všechny, kdo mají úzkostlivé stavy, panické ataky, trápení.

Vzhledem k Vaším ohlasům, když píšu o mé úzkosti jsem se rozhodla založit si speciální email, kde bych byla moc ráda, kdybyste mi psali Vaše příběhy, případně Vaše trapení, kdy jsem ochotná s Vámi vše řešit případně pomoct, protože a jelikož sama moc dobře vím, jaké to je.
Vaše komentáře jsou naprosto úžasné a ani nevíte, jak moc pomáháte vy mně♥

Díky Vám zjišťuju, že na světě behá spoustu lidiček jako jsem já a spoustu lidiček, kteří třeba teprve začínají mít panické ataky či úzkosti jako takové a chtěla bych pomoct. Sama moc dobře vím, že síla lidí, kteří si takové věci taky prožívají je daleko mocnější než síla psychologů.

V budoucnu mám jistě v plánu zorganizovat slet lidí, kteří mají takové problémy a rozhodně bychom si mohli pomoct navzájem a rozhodně se sami o těchto stavech naučit víc.

Chodím minimálně 5 let k psychologovi, ale teprve až komunikace s ostatními lidmi, kteří trpí stejnými stavy, mi začala opravdu pomáhat, protože nám všem to dodává více síly, protože víme, že v tom nejsme sami!

Pomožme lidem, kteří se třeba teprve sami poznávájí, jsou zmatení a neví, co se s nimi děje. Sama jsem si na začátku svých úzkostí prožila stavy, kdy jsem si myslela, že jsem blázen, protože mě nikdo nechápal a při úzkostlivých atakách, kdy ztrácíte kontrolu nad sebou samými, jsem o tom byla téměř přesvědčena. Což je samozřejmě nesmysl.
Mnohokrát jsem hledala různé diskuze a lidičky, co by pochopoli, ale bohužel jsem je našla ztěží, takže vyvolávám lavinu a doufám, že pomůžete nejen mě tím, že to budete šířít dál, ale hlavně ostatním, aby na světě bylo daleko více úsměvů a radosti, než našich ošklivých stavů!!!

Tohle je vzkaz pro všechny bojovníky, kteří v sobě najdou odvahu.

Loučím se vší láskou světa♥

bojujeme-za-lepsi-svet@seznam.cz

Úzkostlivé bláznoviny

25. září 2017 v 22:15
Probuďte se do sychravého rána plného krušných, bolavých myšlenek. Všude je tma, nevíte, kde jste, noční můry vás málem dostaly, ale vy moc dobře víte, že ty právé noční můry vás teprve čekají. Snažíte se dělat vše, co vás baví a snažíte se cítit dobře, jenže si představte, kdyby najednou chvilky štěstí přestaly existovat a vy se neustále začali probouzet v tom jednom stejném sychravém ránu, bez odpočinku, neustále ve stresu, kruhy pod očima a málo spánku po celý zbytek vašeho života. Jaký je to pocit?

A teď mi řeknětě jaké to je probouzet se každý den s radostí, že vás čeká něco skvělého nebo se alespoň probouzíte naprosto klidní a zůstáváte tak po celý den (vynechejme nějaké malé přeháňky). Já takový pocit neznám. Když už takový pocit prožiju, jsem nejšťastnější člověk na světě a dělám sluníčko všem lidem okolo mě, ale po zbytek živůtka jsem neustále ve střehu, ve stresu. Trpím totiž úzkostmi a občas se to prolíná až z panickými ataky.

Dlouhou dobu jsem si myslela, že jsem špatná, protože jsem se pohybovala okruhu lidí, kteří tomu nerozuměli nebo mi naopak ještě více přidělavali starosti a nechápali, co se s semnou děje. Hodněkrát jsem byla za to odsuzována, což je jistým způsobem v pořádku, protože člověk, který něco takového nezažil, tak málokdy pochopí, tedy to jsem si do teď myslela, ale zjistila jsem, že i tak existuje pár lidiček, kteří jsou natolik vnímaví, že mě přijmuli i takovou "jaká nejsem". Slýchala jsem "jsi dokonalá, až na ty tvoje úzkosti" a já si myslela, jak je to dokonalá lichotka nebo "znovu jsem se zamiloval do tebe i s úzkostmi". Lidičkové, přišla jsem na jednu důležitou věc, to jaká jsem já je rozdíl, to jaká jsem, když mám úzkost nemůžete brát jako mě samotnou, nemůžete semnou jednat o něčem důležitém, protože se sama peru o kontrolu svého těla. Chápeme? Pokud je to těžké si pochopit, představte si člověka posedlého démonem, horkotěžko byste s takovým člověkem mluvili normálně. Když je někdo schizofrenik, jak mu vysvětlíte, co je reálné? Chápete, co tím myslím? Existuje miliarda věcí, o kterých nemáme ani ponětí, ale to neznámená, že nemůžeme být vnímavější a chápavější ke svému okolí.
Já třeba hodně často přestavám vnímat realitu a hodně často nevím, co to vlastně je.

Představte si, že máte nádherný večer se svou drahou polovičkou a v televizi na vás vybafne hloupý obrázek nebo vaše polovička řekne hloupý vtip a vám se ze vteřiny na vteřinu obrátí život, přestanete vnímat realitu, zvýší se vám tep, nemůžete dýchat a cítíte jen paniku, cítíte se ohroženě, jako malé dítě, které nechápe vůbec nic, jen čekáte hrozbu, která pochopitelně nepřijde. V horším případě se válíte někde po zemi, nemůžete pobrat dech, zalykáte se, mlátíte okolo sebe, mlátíte sebe, škrtíte sebe, protože nevíte, co děláte, nemáte kontrolu, prožíváte absolutní horor, na který se jiní lidé koukají v kinech. Když přijdete k sobě lidé na vás koukají jako na blázna, vy na svých rukou vidíte škrábance, vaše polovička je naštvaná a vy nevíte, co se pořádně stalo. Občas je to pěkně nepříjemné.
Bylo těžké pro mě chodit i do školy, protože tam mě moje myšlenky napadaly nejvíce a jak řekl jeden moudrý muž, když máte neustále nelogický strach z něčeho, jste neustále 24h v napjetí a čekáte, co se stane, jak vůbec můžete mít nějaké sebevědomí, když si nejste jistí ani realitou? Takže jsem to nikde neměla jednoduché.

Řekněte mi, jak dokázat člověku, že trpíte víc než to vypadá?
Spousta lidi vám řekne "přestaň být tak dramatická, moc to bereš, proč si zase taková" jenže já taková nejsem.

Můj psycholog mi jednou řekl, stačí, když jednou poznáš vnímavého člověka.
Musela jsem čekat 19 let a projít si nejhoršími stavy mýho života, než jsem potkala člověka, kterýmu to přijde naprosto normální a ještě mi je oporou. Najednou slýchám "tobě neni zase dobře, viď?, pro mě jsi dokonalá". Člověka, který je schopný s semnou prožít večer v křečích ve ustavičným objetí dokud se neuklidním a neusnu a potom mě políbí na čelo a řekne mi, že si s tim nemám dělat hlavu, že jsem stejně dokonalá a že od toho tady je. Je pro mě vážně dar.
Člověk, který vám během hysterického pláče vysvětlí, proč vlastně pláču a jak funguje moje úzkost lépe než můj psycholog, to je zázrak. Zázrak, který jsem si přivolala do svého života (o tom ale příště).

Nyní už vím, že existuje spousta lidí, co si prožívají to samé a chci, aby věděli, že vždycky se to zvládnout. I když máte občas pocit, že umíráte a že už další krok nezvládnete, je to znamení, že těch kroků uděláte ještě milion. Udělejme ze svého handicapu výhodu, naše trápení užitečné, radujme se z každé výhry nad sebou samými a nenechme se odradit prohrami, protože občas i ta úzkost se musí projevit, nemůžeme bránit všemu, ale moc vám přeju, abyste okolo sebe nachytali, co nejvíce lidiček, kteří vám budou nosit jen světlo a budou vás vnímat. Vždycky budeme malí bojovníci.

Nevěřme každé myšlence, která nás napadne.♥

A vy blázínci, kteří jen čtete mezi řádky, prosím, přemýšlejte o tomto článku, pomožme ostatním. Už jen to, že se snažíte druhého opravdu pochopit je neuvěřitelně mocné.

Přeji vám všem hodně síly a krásné dny