You must protect yourself to stay strong

20. června 2017 v 0:41
Můj táta mi vždycky říkal, že je život zlej a že mi spoustu lidí bude podrážet nohy.
Moje mamka mi zase říkala, že spoustu věcí, které mě trápí jsou hlouposti, že existují horší věci.

Pravdou je, že měli oba pravdu. Z části. Člověk, který si to neprožije sám na vlastní kůži a neproseká se přes titerné problémky, kterého k smrti bolí, nepozná, co z toho je opravdový problém. Každý člověk má nějaké trápení, které mu přijde jako nejhorší na světě, i když ví, že na světě jsou horší věci, ale pokud to nezažije sám, nepochopí.

Občas přijde tma, když nejsme připravení, když nejsme stálí. Musíme to zvládnout sami, abychom byli silnější. Někdy ta bolest je tak silná, že se jí musíme zcela pohltit, protože je silnější než my. Budeme s v ní topit, každý den znovu a znovu, až se v ní naučíme plavat a tehdy budeme silnější, než kdykoliv dřív.


Pravdou je, že neustále kritizuju ostatní, jak se chovají, co by měli a co ne. Jenže kdo ví, co je správné? Kdo vždycky ví, jak se má zachovat? Kdo vždycky ví, jak se vyrovnat se svou bolestí?
Proto vždycky od spoustu věcí utíkáme? Vážně si myslíme, že nás to nedožene?

Uvědomuju si spoustu chyb, který jsem udělala, ale už je stejně nikdy nijak nezměním. Mrzí mě to. Zmeškala jsem vlak nás dvou a jestli pojede další nikdo neví. Já vlastně ani nevím, co chci. Občas si ani neuvědomuju, jak zlá dokážu být k lidem, co miluju nejvíc na světě. Někdy se vážně k lidem, které miluju chovám hůř, než k lidem, které nesnáším a vím, že to není správné a že to nemůžu ospravedlnit, ale prostě to tak je. Jenže to nemění nic na mojí bezmezné lásce.

Za poslední půl roku mi ublížilo tolik lidí, že už to nestíhám počítat. Musela jsem od sebe odtrhnout tolik lidí, na kterých mi tak šíleně záleželo. Většina z nich byla špatná, ale proč to stejně tolik bolí? Blázniví idioti, já vás milovala celým svým srdcem a vy mi za to ubližujete. Víte, já počítala, že mě někdy něko zradí nebo ublíží, ale netušila jsem, že to vážně může být taková kupa lidí.

Netušila jsem, že za jednu hezkou noc se může přihodit tolik šílených věcí. Vtipné je, že vám vždycky ublíží ti nejbližší, lidé, kteří vám budou říkat, jak jsou tu vždy při vás, lidé, kteří vás ani nenapadnou. Vždycky v tu nejmíň vhodnou dobu. Děláme to všichni. Slibujeme si hory doly, a i když jsem se snažila být férová, nešlo to.

Vlastně nevím, co mám teď dělat, mám pocit, že ve mně něco umírá, přestože se snažím být naživu. Člověk dokáže zemřít, aniž by zemřel. Jenže problém je ten, že i když moji kamarádi se snaží být s semnou, tak to nefunguje. Stejně tomu nerozumí a občas to dělají ještě horší. Což je v pohodě, chci říct, vždycky člověk zažívá trápení ve skutečnosti sám, bez ohledu na to, kolik lidí se s ním snaží soucítit. Stejně to v jádru nikoho nezajímá, protože tam padá myšlenka typu "aspoň, že se to neděje mně"

_________________________________________________________________________________________________________________
Tenhle článek píšu už asi třetím dnem a stále se snažím přijít na to, co vlastně napsat. Vlastně doufám, že to bude zase na půl vzkaz.
_________________________________________________________________________________________________________________

Zlobím se na tebe nejvíc, protože jsi srab. Zlobím se na tebe, protože je to mnohem snažší. Uhodit na mě s takovou věcí v nejdebilnějším období mýho života. Nedokážu to všechno ani vyjádřit.

Napadla mě další věc, ten řetízek, který nosíš, měl sice dříve taky moje první velká láska, ale taky právě ta mi nejvíc ublížila, od té doby se to nikomu takhle nepodařilo. Chci říct, že jsem byla nestabilní i předtím, ale teď už nemám žádnou rovnováhu, potřebuju si svůj život dát dohromady, ale nevím, kde začít.

Jestli mě miluješ a chybím ti, měli bychom toho využít dokud to jde, protože je možné, že potom se už vážně nikdy vidět nemusíme, já hodlám odjet a nikdy nevíš, co se může přihodit. Tohle je plýtvání času. Můj psycholog říkal, že občas radí lidem od sebe vypadnout třeba na 2-3 týdny, aby pochopili, jestli si budou chybět, jestli to zvládají a podobně. Občas to pomáhá daleko víc než idiotský rozchod, u kterého vlastně stejně oba nevíme, co chceme. Když to nepůjde tak to prostě nepůjde. V životě jsem touhle formou nebojovala o vztah, vlastně ani nevím, jestli vůbec mám nebo chci, ale cítím to jako poslední naději, které se nemůžu zbavit.

Na druhou stranu cítím, že se potřebuju odpoutat od všeho, potřebuju být sama se sebou nějakou dobu. Musím si všechno srovnat.

Jenže všechno se to asi dalo vyřešit jinak. Nevím.


Můžeme se tvářit, že se nás to netýká a čekat, že to život srovná za nás, ale potom se nic nezmění. Já se nechci a nehodlám se už nikdy tlačit někam, kam nepatřím, ale nikdy se nevzdávám, v tom je mezi námi rozdíl, blbýsku.

Jestli tohle čteš, tak mi napiš (zmiň se o tom), protože stejně vždycky i když si poklidně žiju dál svůj život poměrně šťastně, tak ve mně hrkne, kdykoliv mi přijde zpráva s nadějí, že mi napíšeš.

Jestli to bylo celý jen hloupý vtip, který stál za prd, tak to nechme uklouznout mezi prsty nebo bojujme.
Konce znám dobře, bývají jiný.

Chybíš mi.

Pořád si pamatuju tu scénu u mého paneláku v autě, kdy jsem se ti šíleně bála říct, že tě miluju, protože to nebudeš cítit stejně a já se ztrapním. Teď je to vlastně stejný.
Akorát předtím si mě obejmul a políbil s tím, že ses mi to taky bál říct.

________________________________________________________________________________________________________________
Na závěr chci říct, že přesto, že se mi všichni snažíte ubližovat a srážet mě, já slibuju, že se postavím na nohy, stejně jako vždycky. Nepotřebuju ve skutečnosti nikoho z vás, nepotřebuju žádnou oporu, ale až se tak stane, vyhýbejte se mi. Nikdy nikomu nepřeju nic špatnýho, ale věřím, že na každou mrchu se už někdě čeká, každá sviňárna se vám 3x vrátí a upřímně vám to nezávidím.

Najdu cestu k sobě a ke svojí sebelásce, to sobě slibuju. Ostatní můžete být s semnou a já vás můžu zahrnout vší láskou a nebo běžte prostě pryč a víckrát se neukazujte.
_________________________________________________________________________________________________________________
Já jen doufám, že pokud někdo z vás bude tenhle špatný článek číst a sám něco podobného zažívá, tak mu nepřeju nic jiného, než aby byl silný a v dané chvíli neutíkal jako zbabělec.

Občas jsou dny, kdybychom neměli hledat nikoho jiného než sebe, měli bychom být sami sobě oporou, nespoléhat se na druhé, jestli nás chytnou, když budeme padat.
Občas je dobré chránit sám sebe, abychom zůstali dál silní.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama