Rozloučení mého já

30. června 2017 v 0:05
Poslední dobou mě nic nenaplňuje víc, než láska pravých kamarádů. Stojí to za to.

Když uděláte nějvětší pitomu světa a myslíte si, že jste ti nejhorší, ale oni vás obejmou a vy cítíte tu podporu, je to jako lavina. Když jedete v autě se staženým okýnkem, rádio na plné pecky s hrajícími češkými klišé písničkami a vy máte všichni vyrvané hlasivky společně s emocemi. A když si myslíte, že už je konec, tak vás vyvezou na to nejvyšší místo, kde vídíte každičké světýlko ve městě společně s miliardou hvězd.
Tak moc je někonečná moje láska k nim.

Pravdou je, že jsem smutná, tancuju na hranici smutku a štěstí, ale nikdy jsem se necítila silnější. Spoustu věcí mi za poslední dlouhou dobu ublížilo, bylo toho tolik, že jsem nakonec přestala cítit veškerou tu bolest, byla spíš už jen otupělostí, protože každá rána vás posilní, učiní vás takovým, jakým budete po další zbytek života.

Budu se stěhovat s lidmi, které miluji, budu mít skvělou práci a kočku, kterou si poslední dobou tak moc přeju. Udělám si život, o jakým jsem si vždycky snila. Nemám sice absolutně žádnou podporu tam, kde bych měla mít, ale to nevadí, zvládnu to. Moc bych si přála, aby vás nikdy neodradilo nic od vašeho snu. Věřte mi, že to nebude zpočátku jednoduchý, ale stojí to za to.

Nepotřebujeme ve skutečnosti nikoho o koho se opřít, divili byste se, kolik síly v nás ve skutečnosti je.

Hrozně mě mrzí, že jsem za poslední dobu zase spadla tak nízko, že jsem se musela srovnávat se všemi, přišla jsem si nehezká, pochroumaná a špatná, protože ten, kdo mě zná, tak ví, že dokážu být velmi emotivní a není to semnou snadné. Ono vám totiž ani moc nepřidá, když vás v tu dobu začnou naprosto hloupí lidé, kteří umí akorát šlapat po svým vlastním štěstí, trápit. Smutný je,že jsem si vážně kvůli těm nejbližším lidem vážně myslela tohle. Všichni si říkáme, jak jsme tolerantní, ale do jaké míry? Když se před vámi začne hroutit člověk plný emocí, necháte ho být a odsoudíte ho za špatného?
V životě po mně šlapalo tolik lidí a já si to nechávala líbit, vlastně jsem po sobě šlapala i já sama, že jsem si vytvořila vlastní morální zásady, kterých se držím, protože už to nikdy nechci znovu zažít. Tak promiňte.
ALE:
Jednoho večera, když jsme seděli s našimi (teď už bývalými přáteli) v baru, poprvé jsem svoje emoce vypustila pro dobro věci, abych se zastala svého nejlepšího kamaráda, kterýho pomalu šikanovali. Jo asi fakt dokážu být pěkná semetrika, ale řekli si o to hoši. Asi jsem přišla na způsob, jak se z toho všeho vymotat a získat nad sebou konečně kontrolu.

Nebylo asi fér zatahovat spoustu lidí do mého života, když sama jsem v něm měla bordel, i když jsem je milovala. Ale myslím, že vzdávat se člověka, kterého milujete, protože to není tak, jak jste si představovali je zbabělství. Opustit někoho, o kom stejně musíte aspoň na minutu v mizerných částech vašeho dne myslet. Není fér opustit někoho, kdo vás v tu chvíli potřeboval a nechat ho v čekání, jestli to bude zase dobrý, protože vás stále miluje.
Brzy všem zmizím ze života, protože nemám zatím v plánu se už jakkoliv zpět vracet. Možná by měli ti dotyční využívat poslední 2 měsíce, i když si sama myslím, že neví, co chtějí. To je škoda.
Mě každé odloučení posiluje, sice jsem z toho smutná, ale jsem na to zvyklá, takže nepromrhej svojí poslední příležitost, protože znovu se už nenaskytne. Není to asi fér, ale četla jsem dnes tweet "odešel jsi v době, kdy jsem tě nejvíc potřebovala" a když si představím zpětně tu noc, jak jsem byla zlomená, opilá a vůbec jsem nemohla nic ovlivnit, najednou nemám slov.
Tím nechci nikoho urazit, kdo by to mohl a nemusel číst. Nejde moc urážet někoho, koho máte rádi.

Proč vlastně všechno odkládáme? Mrháme tak časem, který je důležitý a ztrácíme lidi, kteří pro nás jsou důležitý jen proto, že máme čas, ale existuje jen TEĎ A TADY.
Prosím vás, nepromrhejte svůj čas.
Milujte se, protože můžete
netrapte se, protože máte být šťastný
odpouštějte, protože to jediná cesta vykoupení, samotná nenávist bude ve skutečnosti trýznit vás, ne tu druhou osobu
žijte, nepřežívejte - využíjte každý svůj nádech a výdech
milujte sami sebe, protože nic není důležitější, než láska k sobě,pak skutečně začne být vše dobré

Milujme sebe, ne proto, že potkáme na ulici kluky, kteří špitají, jak jste krásná, ale protože jsme a tohle pro nás není žádnou novinkou. Protože jsme nádherní i se svými mizernými stavy.

Protože jediná osoba, která nás může skutečně udělat šťastnými, jsme my sami.
Snad nalezneme tu správnou cestu, kam pokračovat dál.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LovisQuju blondaky LovisQuju blondaky | 4. července 2017 v 13:47 | Reagovat

Opět skvěle napsaný článek, snad se ma ten tvůj kamarád dobře , je to blonďák? :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama