Dnešní večer

22. června 2017 v 1:22
Dnešní den byl svým způsobem kouzelný.

Večer předtím jsem napsala svému nejlepšímu kamarádovi o tom, jak mi je špatně, ale dál jsem to nechtěla rozebírat a šla jsem spát. Ráno jsem se probudila a ten blbec přijel až z Prahy přímo k mému baráku a vytáhl mě i dalšího kamaráda na různé výlety. Tohle jsem potřebovala. Najednou bylo všechno kompletní.

Pravdou je, že s semnou není občas lehký ani kamarádit, ani chodit, protože mám vysoké nároky a málokdo to dává. Ale za svoje kamarády bych se fakt obětovala. Dnes jsem málem vzteky přelítla stůl, abych bránila mého kamaráda, takže místo poklidného zakončení u skleničky vína či piva z toho vznikla hádka a můj odchod, načež jsme pak 4 broken lidi objevili nový luxusní bar s dýmkou těsně před zavíračkou a zakončili to pod širým nebem, kde jsme každý jen mluvili a mluvili. Mělo to kouzlo. Něco nás tam drželo pospolu. Je zajímavý, jak naprosto odlišní lidé vedle sebe může něco držet pospolu a bavit se úplně o všem, co se jim honí hlavou.

Jediný kluk, který ode mě nikdy neutekl a měl nejvíc důvodů, protože jsem ho několikrát odháněla, je můj nejlepší kamarád. Stejně jak to řekl on " nikdy se mě nezbavíš, jsem jak tvoje klíště". Což jsem konstatovala spíš jako štěnice, protože klíštěte se dá zbavit snadno. Bylo to vždycky v době, kdy mě šíleně naštval a já mu vyhrožovala, že už ho nechci vidět. Pokud se dá vážně říct, že milujeme své přátelé, tak tě miluju, protože po to všem, co jsme si spolu prožili, jsi stále semnou. Zažil si snad všechny moje rozchody, moje emoční výlevy a nikdy ses ke mně neotočil zády. Takže vlastně, i když ti nadávám a vyčítám ti všechno, co jsi udělal a jaký občas jsi, tak to nemění podstatu a to co děláš ve chvíli, kdy je mi špatně. Pravdou je, že ztratit tebe by mě asi zlomilo víc než jakýkoliv rozchod.

Pamatuju si, jak si se o mně staral na mém plese, přes všechny kluky a přes všechno, co se přihodilo, byl jsi tam a já věděla, že můžu jít za mým Honzíkem. Nebo když jsme šli z jiného plesu a já se děsně naštvala a utíkala pryč a ty jediný si běžel za mnou a doprovodil mě až domů. Když jsem se dnes večer rozčílila (spíš bych to nazvala emočně přeplnila po všem) a odešla pryč a ty jsi zase jako jedinej běžel bez rozmyslu za mnou, i přesto, že jsem ti řekla spoustu zlých věcí a házela tvoje věci.
Neodešel jsi.

Kéž bych ti mohla vyjádřit jak mi chybí ten Honzík, kterým jsi byl. Nedokážu přijmout tohle tvoje JÁ. Pravdou je, že ani já nejsem stejná a to se mezi námi pořád tluče. Mrzí mě to, tak moc.

Achjo, tohle píšu v slzách, takže jsem asi dnešní večer moc hrdinsky nezvládla.

Zajímavé ale je, že i když jsi občas v době, kdy jsem rozčilená a chci být sama skoro až dotěrný, jsi semnou a dokážeš se občas zachovat tak, jako to nikdo nedokázal. Vážně. Dokonce nechápu, jak můžeš být pořád klidný.

Koukej jak naše přátelství je silný, protože já neznám nikoho, kdo by se neustále hádal a nerozešel se. Chci abys věděl, že si vždycky budu cenit našeho přátelství, i když to neni lehký. Chci abys věděl, že si vždycky budu pamatovat, co si pro mě udělal.

I když jsi občas vážně velkej blbec a i když všechny ty věci, který jsem řekla dnes myslela vážně a doufám, že o nich budeš přemýšlet, protože jinak to fakt nezvládnu - a dokážeš mi taky skoro nejvíc ze všech ublížit a to nedovolím. Tak si tě moc vážím. Jsi nejlepší kamarád, jakýho jsem si kdy mohla přát.

Jen prosím neodcházej.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama