Já a moje bláznivé úzkosti

4. dubna 2017 v 23:23
Doufám, že snad můžu říct, že dělám pokroky!

Svoje úzkosti zase zvládám, protože jsem zjistila, že se jimi nemusím zabývat a zkouším se soustředit více na ty hmatatelné věci okolo mě, jako třeba když vás obejme vaše milovaná osoba a vy cítíte jen nekonečnou lásku, při které si uvědomíte, že všechny problémky vlastně neexistujou.

Ujistila jsem se znovu v tom, že jsem všichni zaslepení. Celou dobu jsem fňukala, že mi nikdo nerozumí, protože nezažil úzkosti, a přitom jsem tu osobu měla přímo vedle sebe. (Jen ten blbec o tom nemluvil!)

Dnes jsem znovu poznala člověka, kterého jsem celou tu dobu znala. Kvůli mé úzkosti mi přestaly nějakým prazvlaštním způsobem fungovat svaly, větší bolest jsem snad nezažila! A tak mě ta osoba musela táhnout celou cestu a mě bylo šíleně do pláče, když mi najednou jako zázrakem řekla, "neboj, já jsem měl taky úzkosti". To byl takový šok! Už jsem se ani nechtěla bavit o ničem jiným, musel mít hlavu jak pátrací balón. Za celých 6 let, co ho znám, jsem se nedozvěděla tolik věcí jako za jednu jízdu autobusem.

(z toho jsem se prostě musela vypsat)

Takže: Lidi prosím, nebuďte tvrdohlaví pitomci, nevymlouvejte se, že o určitých věcech mluvit nejde, všechno je těžký, ale buďte bojovníci! Ani netušíte, jak moc to nás lidi zblíží. Co víc může zblížit lidi než (sebe)láska a společná mluva?

Jednou mi jeden kluk řekl: "Když tyhle deprese zažíváš každou hodinku, tak to už musíš zvládat, ne?"
To je tak hezky naivní věta, u které se vždy usměju. Kéž by. Pravdou je, že moje úzkostné stavy jsou tak mazané, že vždycky vytáhnou nové a nové věci, které vám prostě volné nejsou a nemůžou být. Zvyknout si můžete akorát na to, že nejste úplně normální, ale když vidíte, že vás ty praví lidi i tak berou a milujou vás, co víc si můžete přát? Já vlastně nevím, jaké to je mít se neustále krásně, pro mě jsou to jen velmi vzácné chvilky. Važte si proto toho, co máte, protože ani netušíte, co vlastně máte. Tolik lidí by si měnilo svá místa s vašimi. Možná by ale bylo lepší, kdybychom prostě začali milovat i svá trápení. Když se zrovna nesvíjím v křečích a pláči, miluju i své úzkosti, protože si díky ním přijdu vyjímečná a mám větší rozhled. I když jeden kamarád kdysi zase řekl, že jsem vyjímečná i bez těch ošklivých stavů. Jsem zase dojatá. Já tak moc miluju svoje přátele! Lepší jsem si nemohla přát.

Ps. nemám ráda přísloví "nikdo není dokonalý". Nevěřte tomu! Okamžitě si to vyjměte z hlavy, protože je to lež. Nepřijímejte lži za svou pravdu. Jste ti nejvíc dokonalí, jak jen můžete!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Bublushka Bublushka | Web | 9. června 2017 v 10:57 | Reagovat

hezky napsané, člověk se musí naučit žít s tím jaký je... já mám taky uzkosti a nikdo už pro to nemá pochopení- ty věty typu, to přejde, jen fňukáš, nic ti není, ty máš zas náladu apod.. miluju...no ale co se dá dělat už se na ty lidi nezlobím-neví co to je a ani jim to nepřeji poznat a můj přítel mě chápe protože sám tím taky nekdy prochází a já si taky někdy sobecky myslela že jen já a že jsme špatná a bla bla bla (ty uzkosti uměl pěkně vyschízovat :D ) a časem, mi došlo že to jsem prostě já a musím se s tím naučit žít a najedou se to dá zvládat líp a to stačilo tak málo...škoda že někdy se nám otevřou oči až po takové době- ale aspoň že někdy... Lol a ten kluk to teda zabil :D bych se asi začla smát říct mi tohle :D PS: Co mi hezkého někdo řekl- Jsi hodně citlivá a to není špatně, to je tvé plus.  Tak na to taky tak hleď ;)

2 holka-ktera-kazi-romantiku holka-ktera-kazi-romantiku | 11. června 2017 v 0:11 | Reagovat

Vážně jsem moc ráda, že si napsala. Moc mě těší číst, že je na tom někdo podobně. Úzkosti jsou hrozný svinstvo, ale někdy jsem za ně ráda, kdo může říct, že trpí úzkostmi 24/7 a zvládá to? :D Musíme s tím umět žít, jinak bychom se zbláznily.

Měj se krásně a držím ti palce.♥

[1]:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama