Duben 2017

Dva světy

10. dubna 2017 v 23:03
Dva lidé a dva odlišné světy.
Poslední dobou o tom hodně přemýšlím.

Všechnu lásku, kterou při zamilování cítíte je láska, která je jen ve vás, nikoliv v protějšku, jen nám jí ta druhá osoba pomáhá probudit. Čím více se milujeme, tím je větší, proto je tolik důležitá sebeláska, jelikož pokud jste šťastní sami se sebou, naplňujete štěstím i ostatní a rozdáváme neuvěřitelné množství lásky úplně všem.

Až pomine takový ten stav zakoukání, začneme věci vnímat jinak, HLOUPĚJI. Ve všem hledáme věci, které neexistují a říkáme si, jakto že jsme je předtím neviděli. Hrotíme každou maličkost, máme pocit, že nás náš protějšek již nemiluje a máme pocit, že mu najednou vůbec nerozumíme. Spousta lidí vnímá zamilovanost jako naivitu, přitom každý z nás, když je zamilovaný je najednou nejšťastnější osoba na celém světě a září na míle daleko. Jenže mi si tu realitku vždycky nakonec přibarvíme podle sebe. Měli bychom tu lásku rozvíjet, neupínat se jen na to, co známe a co jsme slyšeli. Např. láska časem vyprchá a podobně. Vytvořme si každý jinou představu lásky a žijme ji podle sebe. Ale hlavně tu lásku PROŽÍVEJME ne PŘEŽÍVEJME.
Zamilování není naivita, ale stav té nejhlubší vnitřní lásky, která je jen naše, konečně vidíme věci tak, jak skutečně jsou a nejsou zkresleny žádnou logikou. Copak v lásce existuje něco, co dává logicky smysl?

Dost často se setkávám s tím, že svému milému občas vážně nerozumím, absolutně nechápu, jak to může brát tak v klidu a ještě mi o určitých věcech říct, že nemám důvod se bát, žárlit nebo být naštvaná, zatímco já pěním, brečím a mám panické záchvaty z toho, že tomu nerozumim a myslím na blbosti. Myslím, že to zná každá holka. Ono se o tom hrozně snadno a vtipně píše nebo vypráví, ale ve skutečnosti mám obvykle chuť rozervat všechno okolo sebe. Hlavně když máte sklony řešit každou hloupost a trápit se jí nejvíc, jak umíte, tak vám to dokáže pěkně znepříjemnit život, ale nejen vám, hlavně to ubíjí váš vztah, protože tam najednou chybí něco, čemu jste ještě nedávno říkali láska a nahrazujete to jen úzkostí, strachem nebo vztekem.

Přeju si, abychom všichni nalezli něco, co nás ze všech těch trápení a blbostí vyseká, abychom našli nějaký katalyzátor a neustále se jen dobíjeli navzájem láskou a pozitivitou, protože to je nejdůležitější. Všechno ostatní přijde později.

Mluvte o svých problémech, občas se na to koukněte z jiného pohledu, popřípadě se tomu společně zasmějte, jelikož nemůžeme brát vše tak vážně. A hlavně se netrapme věcmi, kterým nerozumíme. Nikdy nebudeme moct té druhé polovičce rozumět úplně, každý znás má svou hlavu, prostě tomu druhému věřme.
Každý znás se chová podle sebe se svým vlastním svědomím a vědomím. Tak to prostě je, i když se to občas neshoduje s našimi prioritkami a občas vidíme věci zkresleně. Žádné trapení neexistuje, to si ho jen my utvaříme v hlavě. Myslete na to. Znám takový ten vtíravý pocit, který vám říká, že něco není v pořádku a že byste se měli strachovat, ale proč když vám doteď bez toho pocitu a myšlenek bylo fajn? Zavřete se v pokoji s hlasitou hudbou a tančete nebo utečte ven a čtěte, meditujte, dělejte jógu, běhejte.. Cokoliv! Použijte to jako katalyzátor.

Vaše polovičky vás milují celým svým srdcem, jen to přes svoji slepotu nevidíme. Myslíme si, že milujeme, ale máme srdce zavřené. Uzavřeli jsme se před světěm a máme na to samé logické odůvodnění.

Řekněte mi, cítíte se šťastní? Myslím, opravdu šťastní.
Otevřete své srdce světu, lidem okolo sebe a hlavně sobě. Začněte žít a užívat si všeho okolo vás. Nemysleme na věci, které existují jen v naší hlavě a žijme tady. Zamilujte se znovu, ale tentokrát správně - DO SEBE!

Jsme dokonalí a všechno je přesně tak, jak má.
Jsme přesně tam, kde zrovna potřebujeme být, jen dýchejme a milujme se.

Já a moje bláznivé úzkosti

4. dubna 2017 v 23:23
Doufám, že snad můžu říct, že dělám pokroky!

Svoje úzkosti zase zvládám, protože jsem zjistila, že se jimi nemusím zabývat a zkouším se soustředit více na ty hmatatelné věci okolo mě, jako třeba když vás obejme vaše milovaná osoba a vy cítíte jen nekonečnou lásku, při které si uvědomíte, že všechny problémky vlastně neexistujou.

Ujistila jsem se znovu v tom, že jsem všichni zaslepení. Celou dobu jsem fňukala, že mi nikdo nerozumí, protože nezažil úzkosti, a přitom jsem tu osobu měla přímo vedle sebe. (Jen ten blbec o tom nemluvil!)

Dnes jsem znovu poznala člověka, kterého jsem celou tu dobu znala. Kvůli mé úzkosti mi přestaly nějakým prazvlaštním způsobem fungovat svaly, větší bolest jsem snad nezažila! A tak mě ta osoba musela táhnout celou cestu a mě bylo šíleně do pláče, když mi najednou jako zázrakem řekla, "neboj, já jsem měl taky úzkosti". To byl takový šok! Už jsem se ani nechtěla bavit o ničem jiným, musel mít hlavu jak pátrací balón. Za celých 6 let, co ho znám, jsem se nedozvěděla tolik věcí jako za jednu jízdu autobusem.

(z toho jsem se prostě musela vypsat)

Takže: Lidi prosím, nebuďte tvrdohlaví pitomci, nevymlouvejte se, že o určitých věcech mluvit nejde, všechno je těžký, ale buďte bojovníci! Ani netušíte, jak moc to nás lidi zblíží. Co víc může zblížit lidi než (sebe)láska a společná mluva?

Jednou mi jeden kluk řekl: "Když tyhle deprese zažíváš každou hodinku, tak to už musíš zvládat, ne?"
To je tak hezky naivní věta, u které se vždy usměju. Kéž by. Pravdou je, že moje úzkostné stavy jsou tak mazané, že vždycky vytáhnou nové a nové věci, které vám prostě volné nejsou a nemůžou být. Zvyknout si můžete akorát na to, že nejste úplně normální, ale když vidíte, že vás ty praví lidi i tak berou a milujou vás, co víc si můžete přát? Já vlastně nevím, jaké to je mít se neustále krásně, pro mě jsou to jen velmi vzácné chvilky. Važte si proto toho, co máte, protože ani netušíte, co vlastně máte. Tolik lidí by si měnilo svá místa s vašimi. Možná by ale bylo lepší, kdybychom prostě začali milovat i svá trápení. Když se zrovna nesvíjím v křečích a pláči, miluju i své úzkosti, protože si díky ním přijdu vyjímečná a mám větší rozhled. I když jeden kamarád kdysi zase řekl, že jsem vyjímečná i bez těch ošklivých stavů. Jsem zase dojatá. Já tak moc miluju svoje přátele! Lepší jsem si nemohla přát.

Ps. nemám ráda přísloví "nikdo není dokonalý". Nevěřte tomu! Okamžitě si to vyjměte z hlavy, protože je to lež. Nepřijímejte lži za svou pravdu. Jste ti nejvíc dokonalí, jak jen můžete!