Zaláskovaná zpověď

12. března 2017 v 22:38 | em
Nemohla jsem teď delší chvilku psát, protože nebudu lhát, bylo mi strašně. Byla jsem pohlcená depresemi,všemi povinnostmi a samými domněnky, které mi kazily všechno krásné. Jenže já chci, aby můj blog byl plný právě jen těch krásných věcí, protože krásných věcí si my lidi všímáme málo, ale topit se po uši v trápení dokáže každý z nás dokonale.

Bylo mi hrozně, ležela jsem a myslela, že už umírám. Horší stavy jsem ještě nezažila. Probudila jsem se ráno a po poklidném spánku následovalo to samé pořád dokola a dokola, divila jsem se, že jsem ještě nezešílela. Jenže pak jsem si řekla, že se odmítám podřizovat nějakým svým úzkostem, proč bych se přeci měla trápit? Když jsem si myla vlasy, řekla jsem si, že dnes se trápit prostě nebudu, že dnešek bude pro mě krásný za každou cenu. Šla jsem do práce, kde jsem se skrývala před lidmi, protože mi stále nebylo nejlíp, ale pak jsem jela zase za tím skvělým klukem, kdy se všechno změnilo.

Víte, mám pocit, že to musím napsat. Všechny domněnky, které vás kdy napadnou, ať se týkají čehokoliv, nejsou nic jiného než lži. Když vám lže člověk do očí, tak co uděláte? Necháte si to líbit a přijmete to za svou pravdu? Není to jen jeho pravda? Vím, že je těžké rozlišit pravdu mezi lží, to je vlastně celý ten princip. Vycházejte jen z věcí, co se dějí teď okolo vás a ve vás, ve vaších duších. Nic z toho, co jste neviděli na vlastní oči neberte vážně. Člověka, který vám lže, můžete snadno poslat do háje, ale co dělat s myšlenky, které vám lžou?
Jednoduše je přijměte. Přijměte jejich existenci, ale neberte je vážně. Domněnky působí tolik bolestí a my jim stále slepě věříme, to je přeci absurdní.
To poslední dobou znepříjemňuje život i mně. Pořád se trápím a přemýšlím jak co bylo, ale potom trávím večery v křečích, protože mi do finále stejně nic nedává smysl a jsem u soudu sebe sama. Jenže jakmile se mi aspoň na chvilku podaří vnímat právě daný okamžik, kdy ležím v naručí toho nejlepšího kluka, který se na mě dívá jako na celý vesmír, tak všechno zlé zmizí kdesi v temnotě a existuje jen spoustu lásky a krásy. Ale musíte se soustředit. Stejně tak ale můžete být v nejkrásnější situaci světa, ale strávíte jí pláčem a myšlenkami mimo. Štěstí je volba. Nehledejte štěstí, prostě se staňte štěstím.

Spoustu lidí chce být milováno a stále hledají lásku někde mimo. To je tak směšné. Ta láska je přímo u vás, přesněji řečno vy jste ta láska. Jste krásní a dokonalí, jen jste slepí.

Neznám vás, ale miluju vás. Miluju celý svět. Věřím, že se všichni jednou vydáte s semnou na cestu nekonečné lásky, jen si k tomu každý musí najít svou vlastní cestičku.

Miluju své úzkosti za to, že mi přivádějí do života jen ty správné lidi, kteří za to stojí a jsou tu pro mě vždycky, když potřebuju. Miluju všechny své přátele, každý z nich je vyjímečný v něčem jiném, ale dokonalí jsou pro mě všichni. Miluju je za všechno, prožili s semnou tolik věcí a vždy stáli na mojí straně, ať se dělo, co se dělo. Kéž bych vám mohla vyjádřit, jak šíleně moc si všeho všímám a vážím. Lepší přátelé jsem si nemohla ani přát, jste nejlepší!
Miluju svou rodinu za to, že dělají všechno, co mi na očích vidí a co všechno kvůli mně podstoupili, jen abych byla šťastná. Jste pro mě všechno.

V neposlední řadě bych chtěla říct, že miluju toho nejlepšího kluka na světě, který se pro mě snaží dělat vše, co může. Nejvíc si však vážím toho, že si mi vrátil zpět mé dětské iluze, milovat někoho až za hranice svých možností, kdy se nebojíš, jestli to je opětované, prostě miluješ. Jsi vážně to nejlepší, co jsem si mohla přát.

Miluju své trápení a děkuju všem lidem, co mi kdy ublížili, protože jste mi otevřeli dveře dál a já se teď můžu cítit přešťastně.
Jak říkavala má kamarádka, bez toho špatného bychom nikdy nepoznali to dobré.

Všichni moji dávní přátelé, se kterými se naše cesty rozpletly, také jsem vás milovala celou svou duší, ale prostě to tak mělo být a já i tak doufám, že budete už jen šťastní.

V poslední řáde miluju sebe. Jsem na sebe hrdá, že jsem všechny bolístky, u kterých jsem si řekla, že je nemůžu zvládnout, protože moc bolí, zvládla nakonec vždy s přehledem. Miluju se za to, že jsem taková jaká jsem, a že právě proto můžu spoustu lásky rozdávat lidem, které si to tak moc zaslouží.


Všichni, kdo to čtete, prosím uvědomte si, jak moc je to vše důležité a milujte se celou svou bytostí, rozdávejte lásku všude, kde se dá.



Buďme sluníčkem a sviťme milovaným lidem v temnotě.
Jste nejlepší, jací jste!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama