Kouzelné ráno

2. března 2017 v 12:12 | em
Dnes jsem se po dlouhé době probudila naprosto kouzelně, kdo by to řekl po noci plné pláče a prášků na úzkosti.
Poklidně jsem si spala, když mi najednou sluníčko pohladilo svými paprsky tvář, hlavou mi proletělo úplně automaticky, že tohle bude naprosto krásný den a opatrně jsem se probouzela, když v tom mi přišla zpráva od toho nejskvělejšího kluka na světě, jaká jsem prý božská bytost. Jistě chápete, jak jsem si říkala, že to už snad lepší být nemůže, pak jsem ovšem vylezla z postele a našla vzkaz od táty, který byl plný rodičovské lásky a taky psal o jídlech, které mě čekají k snídani i obědu. Přijdu si už teď jak v ráji, že jsem to prostě opravdu musela napsat zrovna sem. Možná proto, abych i znovu poukázala, že nic nemusí být vždy tak zlé jak se zdá.

Jsem všechno, jen ne psychicky stabilní.
Stojí mě opravdu spoustu přemáhání, abych dokázala být každý den pozitivní, ale jde to. Možná si ani neumíte představit kolik šílených stavů úzkostí, pláče a všech scén mám za sebou. Vždycky jsem si říkala, že to už nikdy nemůže být dobrý, že by bylo nejlepší, kdybych navždy odešla, protože bych spoustu starostí ušetřila svým blízkým, kteří o mě měli strach, ale nikdy se těmito myšlenkami nenechte ovládnout. Stáhnou vás až úplně dolů. Úplně stačí když jim jednou uvěříte, znovu se vás nebudou ptát o proniknutí do vašeho vysněného světa, budou tam lézt sami a ubližovat. Všechno jsou to jen nesmysly.

Měla jsem například vztah, kdy jsem byla šíleně nešťastná, každý den byl jako prokletý a pořád jsem jen plakala a on mi ty úzkosti jen přidával místo, aby to bylo naopak. Jenže jsem furt měla pocit, že to co je mezi námi, je láska, že bez sebe nemůžeme být, protože i tak to dokázalo být někdy hezké. Neumíte si ani představit, jaké peklo to bylo, ale nikdo to neviděl. Nemohl vidět. Deptal mě ve jménu lásky a já začala ubližovat v hrozných stavech nevědomě sobě, byla jsem nepříčetná. A to si nepleťte s řezáním žil, je milion dalších způsobu, jak dokážete ublížit sobě bez pomocí čehokoliv. Toužila jsem po svobodě, které jsem se zároveň bála, protože jsem nevěděla, jaké to bude a tak jsem se dál trápila. Toužila jsem také po zamilování, zajímalo mě jaké to asi je, protože už to pro mě byl téměř neznatelný pocit.
Jednou se to všechno zvrtlo a já se opravdu zamilovala, do kluka který mi ukázal, že vše může být zase dobrý, pokud budu chtít, a tak jsem utekla ze vztahu, který mě dusil a najednou začala ta transformace mojí osobnosti. Líp jsem se nikdy necítila. Byla jsem volná a bez trápení. Všechno špatný najednou nebylo a já se mohla dál zamilovávat, smát se a dělat prostě cokoliv.

Přestala jsem ubližovat sobě, a tím i všem ostatním okolo sebe.

Hlavně jsem se zamilovala do sebe, řekla jsem si, že žádná osoba mi už nikdy nebude stát za to, abych kvůli ní ubližovala sobě. Jakmile se to stalo, začala jsem milovat celý svět. Miluju si užívat dny a měnit svoje ošklivé myšlenky za ty krásné. Užívám si každý den, a když přijdou mé ošklivé úzkosti, tak se jimi prostě proderu pryč.

Člověk s úzkostmi je bojovníkem celý život, ale ty výhry stojí za to!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama