Dny ve znamení duhy

6. března 2017 v 18:02
Dnešek byl pro mě děsně chaotický a únavný. Musím říct, že pondělí po jarních prázdninách je ještě větší zlo. Začaly mě přepadat zase všelijaké úzkosti, takže jsem téměř celou dobu ve škole strávila s bolavým srdíčkem a myšlenkami mimo. Nevím, kolik z vás kdy trpělo pravými úzkostmi, ale není to nic příjemného. Vemte si, že prožíváte něco hrozně krásného, ale najednou vás začne pronásledovat takový vtíravý, neřpíjemný pocit, který vám říká, že něco není v pořádku, ale vy vlastně nevíte co, tak začnete přemýšlet, co by ten pocit mohlo asi způsobovat, spustíte koloběh myšlenek a najednou jste úplně v háji, protože vás to zamotá a ničí.
Byla jsem schopná prožít celou noc v křečích a v breku, aniž bych věděla vlastně proč. Proč nás terorizují vlastní myšlenky? Je to jen hromada domněnek, co ničí to, co doopravdy existuje.


Důležité je si najít vždycky nějakou pozitivní věc, která vás hřeje na srdci a v té nejhorší chvíli se jí neustále držet, protože ta vás vyvede ven.

Dřív jsem vážně žila jen v ustavičných depresích a domnívala jsem se, že už nikdy s nikým nemůžu být, protože se jen trápím. A hale jak ten život dokáže být vtipný! Když jsem potkala toho nejlepšího kluka na světě, tak mi najednou začal jako kouzlem říkat zásadní věci, aniž by sám věděl, jakou mají pro mě vlastně moc. Jednoho dne mi řekl, že se ty stavy zlepší, bude nám krásně a já se z toho prostě dostanu. To byl asi osudový den, protože jsem si uvědomila, že to vlastně je možné, i když obtížné v mé situaci.
Začala jsem tomu věřit, změnila si myšlení a musím říct, že větším bojovníkem jsem snad nikdy nebyla! Nejlepší cestou je vždycky skrz, protože když se budeme našemu trápení vyhýbat obloukem, tak se nikdy nic nevyřeší. Navíc život to stejně všechno vždycky obrátí.

Každá přeháňka vždy nakonec přejde.

Proto jsem po všem ošklivém ihned běžela domů, kde jsem si ohřála svůj levandulový polštářek, uvařila si heřmánkový čaj a zachumlala se pod deku, kde se vypisuju ze svých myšlenek a zároveň jsem skrytá před celým světem. Udržovat si za každou cenu duševní pohodu je podle mě nejdůležitější, i kdybych měla obětovat svůj školní prospěch, a tak stále raději přemýšlím, jaké štěstí mě za poslední dobu potkalo.

Jsem přeplněná vší láskou a mám neustálou potřebu jí rozdávat. Je krásné vidět, že se najednou i změnily vztahy mezi mými rodiči a kamarády, najednou si všichni říkáme, jak moc se milujeme a tak to má být!

Nejkrásnější a nejbláznivější zároveň bylo, když jsem tomu skvělému klukovi řekla ve stavu přiopilosti, jak ho miluju, i když to, co je mezi námi, existuje jen malou chvíli. Přišlo mi to vždycky hrozně absurdní a bála jsem se, že když mu to řeknu, tak uteče, ale on zůstal a řekl mi, že to má stejně a tím rozpoutal nekonečnou lásku všeho. Rozpoutali jsme jen čistou lásku, která se dvojnásobí a je jednoduše nádherná a ojedinělá. Pro lásku prostě neexistuje žádný čas.

I přes všechna svá trápení se cítím silnější než kdykoliv jindy a mám touhu dobýt svět láskou, kterou si všichni tak moc zasloužíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama