Březen 2017

Sebeláskový den

27. března 2017 v 15:24 | em
Dnešní pondělí je naprosto nádherné a to ještě ani zdaleka nekončí!
Musím říct, že ráno jsem byla ještě na pochybách, ale teď si užívám každou minutu.
Vysvitlo sluníčko a na nebi není jediný mráček, s tím odešly všechny mé chmury, ale zaroveň nastartovaly mé neposedné nožky. Poslední hodina ve škole se zdála moc depresivní na tak kouzelný den, a tak jsem si poprvé zahrála na rebelku a ze školy doslova a do písmene utekla. Měla jsem teda strach, že mě někdo chytí, ale vypadá to, že umím nahodit vážně naléhavý a drsný výraz, kdy mě všichni ihned pustí. Mám asi talent. Zítra mě to pravděpodobně přejde, ale stálo to za to!

Po cestě se na mě usmívala poupátka, neodalala jsem a jeden kvíteček jsem si musela utrhnout, protože přenádherně voněl! Usmála jsem se na nějakou malou holčičku, která mě automaticky pozdravila, což mě vede k myšlence, že jsem ji odpověděla taky "dobrý den". Nemůžu si pomoct, ale mám šílený problém občas tykat i některým dětem, protože jsou pro mě, stejně jako něktěří dospělí osobnostmi, mám spíše problém vykat některým dospělým, protože spousta z nich je hloupější než my všichni dohromady a jen se ohánějí "dospělostí", i když ani sami neví, co to vlastně znamená.
Ano, mám problém s autoritou.

Celou cestu jsem si různě pobrukovala nebo zpívala a usmívala se na celý svět. Když jsem dorazila domu, poklidila jsem a pustila si moje staré oblíbené písničky. Ať žije mé mládí a Avril Lavigne! Byla pro mě dřív jako bohyně.
Zkuste si prostě někdy pustit písničky, co nejvíc nahlas a nehleďte na sousedy, prostě začněte řvát společně s písničkou (ano, řvát, protože zpěv se tomu říct fakt nedá) a začněte tancovat jako o život, prostě úplně vypněte a soustřeďte se jen na tohle, protože vás to úplně nabije, zapomenete na všechno špatný a najdete se v sobě.

Já tu třeba lítám v korunce s maskou na obličeji, úplně bosá s vykřičenými hlasivky a zároveň jsem si ukuchtila sýrovou omáčku a těstoviny. Mňam! ALE bohužel až napodruhé, jelikož poprvé se to nepovedlo, protože můj mozek se nějak vypnul a já za boha nemohla přijít na to, jak mám zjistit, kolik je 100 ml, takže jsem tu běhala s lahvičkami od parfému než mi to došlo. Jsem brunetka.

Je to všechno tak moc dokonalý! Po pokojíčku mi voní tak milion kytiček, protože mám tak milující kamarády a přítele, kteří mě na mé oslavě nešetřili a koupili mi tolik květin, že mi rodiče říkají, abych si otevřela květinářství, což zní ale fakt božsky! Sedím u noťasu a píšu tenhle článek mezitím, co moje andulka na mě křičí, abych se jí věnovala, fouká na mě vánek a nemůžu se dočkat až půjdu se svou nejlepší kamarádkou na narcisky!

Tak to neni kvůli pozornosti, prostě jí švihlo, achjo.
Je zabití andulky trestné?

Mám kolem sebe tolik úžasných lidiček!

Moje oslava narozenin byla dokonalá jen proto, že jsem tam měla všechny lidi, které tak moc miluju.
Když tam tak všichni seděli, uvědomila jsem si, kolik kamarádů vlastně mám, kolik lidí mě má rádo a na kolik lidí se můžu spolehnout. Byla a jsem stále dojatá. Dokonce mi všichni dali tolik darů, což jsem vůbec nečekala, navíc když to všechno byli věci, které miluju! Oni ani netuší, jak moc to pro mě znamená.

Jsem blázínek, který všechno prožívá intezivně. Když se trápím nebo jsem naštvaná, prožívám to daleko hůř než většina lidí, dokázala bych v tu chvíli udělat i díru do světa, ale za to když miluju, tak miluju tak moc, že kdyby byla pravda, že ve vztahu vždy jeden miluje víc, tak bych to byla vždy já. A o to víc miluju vás všechny a cením si toho všeho.

Děkuju celému světu, že můžu mít ty nejlepší lidi v mém životě.
Ještě mě šíleně těší, že spousta z vás, i když už si to třeba ani nepamatuje, řekla, že když zahodím všechny své smutky, tak jsem pro vás sluníčko. To si budu pamatovat napořád.
Chci a budu pro vás všechny vždy vaše sluníčko, s tím počítejte.

Užijte si všichni krásný dnešek a pamatujte, že ať už prožíváte cokoliv, vždycky se snažte pro sebe udělat něco krásného. Vždycky bude líp.

Miluju vás!

Krása bouře

24. března 2017 v 14:16
Poslední dobou jsem se někde ztratila. Plakám a volám na sebe někdě v temnotě, kde jsem sama. Víte, na té temnotě je sranda to, že pak říkáme, že jsme sami. Jenže nikdy nejsme vlastně sami.

Děkuju celýmu vesmíru za všechno, co pro mě za poslední dobu udělal. Zvládla jsem tolik věcí, u kterých jsem si říkala, že je nedokážu. Překonala jsem toho tolik a zároveň se nezhroutila. Jenže jsem se nějakým prazvláštním způsobem naučila být nejšťastnější osobou na světě i přes všechno zlé.
To je největší dar, jaký jsem mohla dostat!

D Ě K U J U !


Nastala velká bouře, která zkouší človíčky. Moře zuří a loď se naklání ze strany na stranu, nikdo nemá v ničem jistotu, všechno je tak nejisté a strach se šíří ve vzduchu. Človíčci trpí, plakají a myslí si, že zemřou, přitom netuší, že je to jen jedna velká zkouška, ze které každý vyjde vítězem. Udělá je to silnější a připravenější. Snažili se celou dobu utíkat slepě před tou velkou bouří až jí vběhli přímo do hrsti, neuvědomovali si, že musí vyrůst.
Začali ve své bolesti ubližovat dalším lidem okolo sebe, někteří vědomě, někteří prostě proto, že nenáviděli sami sebe. V té největší zkoušce nebyli sami sobě oporou a útočili na chudáčky ostatní, že tu pro ně nejsou. Byl to zmatek, tolik záště. Každou poslední vteřinu brali přílíš vážně a jen se strachovali, hádali a nenáviděli celý svět za tohle utrpení. Byli mrtví, aniž by zemřeli.
Jednoho nekonečného dne však vysvitlo sluníčko a zářilo ještě víc než kdy jindy. Človíčci byli tak okouzleni až zcela na vše špatné zapomněli, byli šťastní a existovali jen v daný okamžik. Najednou jako by milovali život a chtěli žít. Láska je zcela pohltila, milovali bouři, milovali své utrpení a milovali svůj nový pohled na svět, za který vděčili té lstivé bouři. Stali se sluníčkem. Uvědomili si, že je potřeba, abychom drželi spolu a užívali si každý okamžik, který dostaneme jako dar, než se dostaneme znovu do milované bouře, která se stane námi a my jí. Věděli, že po každé bouři již budou lepší a lepší, a tak vyrostli.

Já jsem teď v bouři také a doufám, že spousta z vás, kdo je na tom stejně, bude silná. Musíme být silní a vydržet.

Miluju vás, človíčci. Vím, že jste ti nejdokonalejší.

Samá láska

16. března 2017 v 21:29
Jako malinká jsem vždycky večer s babičkou vysedávala v kuchyni a řešila všechny záhady světa. Milovala jsem babičky příběhy a mrzí mě, že neví, jak moc kouzelné pro mě vlastně byly.
Vždycky mi říkala, že až vyrostu, budu mít na každém prstu jednoho kluka a táta je bude muset odhánět. Já pak vždycky fascinovaně zírala na své ruce a říkala si, jaké množství kluků to musí být, to snad přeci nemáme ani ve školce. Šíleně jsem se těšila, až vyrostu.
Často mi vyprávěla o pravé lásce a já se jí ptala, jak se pozná, že je to ten pravý. Bylo mi 5 mimochodem a už jsem se zajímala o kluky, achjo.
Řekla mi, že to prostě poznám, stačí, když ho jen potkám a ucítím to. Bude to jiné a silné.
Byla jsem hrozně rozzlobená, protože čekat jsem fakt nechtěla. Často si tu chvíli vybavuju, naplňuje mě štěstím a pořád mě drží v naději.

Na pravou lásku jsme už dávno všichni přestali věřit, je to pochopitelné, protože jsme byli tolikrát zklamáni, ublíženi a zdrceni. Vidíme to i u svých rodičů či blízkých. Já třeba vyrůstala i v tom, že každý člověk člověk miluje a pak už to prostě není láska, co vás drží spolu, ale zvyk nebo že jeden vždycky miluje víc.
Jestli tomu skutečně věříte, tak jste hloupí. Je to sprostá zbabělost a výmluvy, kterou jste si utvořili ze svých špatných zkušeností, které už ale neexistují.

Dnes když jsem seděla v čajovně a bavila se s kamarádkou a uvědomila si, že jsem to pocítila, ale můžu se jen domnívat. Ano, vracím se do své dětské naivity a plánuju v ní zůstat. Milovat za hranice svých možností a je mi úplně jedno, jestli to bude nebo nebude opětované.

Nejde vyjádřit, jak je to jiné. Už od první chvíle, kdy jsem se zdráhala políbit toho nejlepšího kluka, se cosi změnilo. Nebyl to normální, prázdný polibek a sama jsem tomu nerozumněla. Každá chvíle s ním začala být vyjímečná. Můžete dělat určitou věc milionkrát, až pro vás může ztrácet význam, do té doby než se objeví ten, kdo tomu dá význam. Je to všechno jako poprvé a neexistuje nikdo jiný, jako by nikdy neexistoval, všechno dává dokonalý smysl. Všechno je tak přirozené a nádherné.

Dokonce znáš už i mé horší stavy, je to jako bychom spolu stihli prožít všechny věci světa za pouhou vteřinu. Mám občas pocit, že tě znám celý život a to mě děsí.
Už vím, co znamenají všechna ta znamení, o kterých jsem mluvila. Ten řetízek, který nosíš, byl pro mě dříve vyjádřením opravdové dětské lásky, teď jsi ty mým znamením.
Jednou si řekl, že přemýšlíš, po tom, co prožíváš s semnou, jestli si někdy opravdu miloval nebo si to jen myslel a já nad tím přemýšlím každou chvilku.
Teď je to opravdové, protože máš člověka, který to bude dvojnásobit. Jsme sluníčka.

Vážně myslím, že už jsem poznala ten pocit, o kterém babička mluvila a hodlám se jím unášet.

Buďme naivní, protože tím si tu lásku užijeme na úplné maximum, protože pokud nás to jednou zlomí, můžeme aspoň říct, že jsme skutečně milovali.

Narušení pozitivna

16. března 2017 v 20:13
Moji nejdražší,

hrozně mě mrzí, že to píšu a narušuju si tím svoje pozitivno, ale já to musím napsat, nezlobte se.
Šíleně moc mi ubližujete, tak moc, jenže horší je, že to ani netušíte, nemůžete to pochopit. Celý den bojuju sama se sebou, budím se nevyspalá, funguju, jak jen můžu a snažím se neustále plnit požadavky vás všech, ale já už nemám sílu. Nemůže být vše podle vás. Po vysilujícím dni, kdy už mám po krk sama sebe, protože neustále bojuju se svými hloupými pocity a myšlenky, kdy jsem celá přešťastná, a pak najednou smutná, celých posraných 24h, já nemám žádnou pauzu, nemůžu mít. Pořád utíkám sama před sebou, žiju v neustálem strachu a nemám už ani žádné zázemí, kde se schovat, protože i vy jste poslední dobu vystresování, řvete na mě a děláte na mě neuvěřitelné nároky. Ale pochopte už, že NEMÁTE NORMÁLNÍ DCERU, sami jste to několikrát řekli a mysleli jste si, že vás neslyším. Pravdou je, že i když vás miluju a jste pro mě všechno, tak jste mi ublížili ze všech nejvíc.
Když prožívám nejhezčí chvíle svého života, tak musím myslet jen na to, že se musím vrátit na místo, kde mi už není hezky jen ve strachu, protože se bojím, že zase bude zle, kazí mi to všechno. Nechovám k vám žádnou zášť, ve jménu lásky jsme vždycky schopni přehlížet a odpouštět vše.
Já vím, že vám taky moc ubližuju, protože jsem labilní a vím, že je to semnou hrozně těžké, to zase ale nedokážu nikdy pochopit pořádně já. Jsme od sebe tak šíleně vzdálení a přitom blízcí.
Já bych hrozně chtěla najít člověka, kdo mě jednou pochopí, ne jen někoho, kdo semnou bude soucítit.
Lidé semnou mnohokrát jednali hrozně a špatně, proto jsem se naučila být raději oporou sama sobě, protože mi už vlastně stejně nic nezbylo.

Já to zveřejňuju s hodně těžkým srdíčkem, ale prostě musím.

Prosím, buďte silní.

Zaláskovaná zpověď

12. března 2017 v 22:38 | em
Nemohla jsem teď delší chvilku psát, protože nebudu lhát, bylo mi strašně. Byla jsem pohlcená depresemi,všemi povinnostmi a samými domněnky, které mi kazily všechno krásné. Jenže já chci, aby můj blog byl plný právě jen těch krásných věcí, protože krásných věcí si my lidi všímáme málo, ale topit se po uši v trápení dokáže každý z nás dokonale.

Bylo mi hrozně, ležela jsem a myslela, že už umírám. Horší stavy jsem ještě nezažila. Probudila jsem se ráno a po poklidném spánku následovalo to samé pořád dokola a dokola, divila jsem se, že jsem ještě nezešílela. Jenže pak jsem si řekla, že se odmítám podřizovat nějakým svým úzkostem, proč bych se přeci měla trápit? Když jsem si myla vlasy, řekla jsem si, že dnes se trápit prostě nebudu, že dnešek bude pro mě krásný za každou cenu. Šla jsem do práce, kde jsem se skrývala před lidmi, protože mi stále nebylo nejlíp, ale pak jsem jela zase za tím skvělým klukem, kdy se všechno změnilo.

Víte, mám pocit, že to musím napsat. Všechny domněnky, které vás kdy napadnou, ať se týkají čehokoliv, nejsou nic jiného než lži. Když vám lže člověk do očí, tak co uděláte? Necháte si to líbit a přijmete to za svou pravdu? Není to jen jeho pravda? Vím, že je těžké rozlišit pravdu mezi lží, to je vlastně celý ten princip. Vycházejte jen z věcí, co se dějí teď okolo vás a ve vás, ve vaších duších. Nic z toho, co jste neviděli na vlastní oči neberte vážně. Člověka, který vám lže, můžete snadno poslat do háje, ale co dělat s myšlenky, které vám lžou?
Jednoduše je přijměte. Přijměte jejich existenci, ale neberte je vážně. Domněnky působí tolik bolestí a my jim stále slepě věříme, to je přeci absurdní.
To poslední dobou znepříjemňuje život i mně. Pořád se trápím a přemýšlím jak co bylo, ale potom trávím večery v křečích, protože mi do finále stejně nic nedává smysl a jsem u soudu sebe sama. Jenže jakmile se mi aspoň na chvilku podaří vnímat právě daný okamžik, kdy ležím v naručí toho nejlepšího kluka, který se na mě dívá jako na celý vesmír, tak všechno zlé zmizí kdesi v temnotě a existuje jen spoustu lásky a krásy. Ale musíte se soustředit. Stejně tak ale můžete být v nejkrásnější situaci světa, ale strávíte jí pláčem a myšlenkami mimo. Štěstí je volba. Nehledejte štěstí, prostě se staňte štěstím.

Spoustu lidí chce být milováno a stále hledají lásku někde mimo. To je tak směšné. Ta láska je přímo u vás, přesněji řečno vy jste ta láska. Jste krásní a dokonalí, jen jste slepí.

Neznám vás, ale miluju vás. Miluju celý svět. Věřím, že se všichni jednou vydáte s semnou na cestu nekonečné lásky, jen si k tomu každý musí najít svou vlastní cestičku.

Miluju své úzkosti za to, že mi přivádějí do života jen ty správné lidi, kteří za to stojí a jsou tu pro mě vždycky, když potřebuju. Miluju všechny své přátele, každý z nich je vyjímečný v něčem jiném, ale dokonalí jsou pro mě všichni. Miluju je za všechno, prožili s semnou tolik věcí a vždy stáli na mojí straně, ať se dělo, co se dělo. Kéž bych vám mohla vyjádřit, jak šíleně moc si všeho všímám a vážím. Lepší přátelé jsem si nemohla ani přát, jste nejlepší!
Miluju svou rodinu za to, že dělají všechno, co mi na očích vidí a co všechno kvůli mně podstoupili, jen abych byla šťastná. Jste pro mě všechno.

V neposlední řadě bych chtěla říct, že miluju toho nejlepšího kluka na světě, který se pro mě snaží dělat vše, co může. Nejvíc si však vážím toho, že si mi vrátil zpět mé dětské iluze, milovat někoho až za hranice svých možností, kdy se nebojíš, jestli to je opětované, prostě miluješ. Jsi vážně to nejlepší, co jsem si mohla přát.

Miluju své trápení a děkuju všem lidem, co mi kdy ublížili, protože jste mi otevřeli dveře dál a já se teď můžu cítit přešťastně.
Jak říkavala má kamarádka, bez toho špatného bychom nikdy nepoznali to dobré.

Všichni moji dávní přátelé, se kterými se naše cesty rozpletly, také jsem vás milovala celou svou duší, ale prostě to tak mělo být a já i tak doufám, že budete už jen šťastní.

V poslední řáde miluju sebe. Jsem na sebe hrdá, že jsem všechny bolístky, u kterých jsem si řekla, že je nemůžu zvládnout, protože moc bolí, zvládla nakonec vždy s přehledem. Miluju se za to, že jsem taková jaká jsem, a že právě proto můžu spoustu lásky rozdávat lidem, které si to tak moc zaslouží.


Všichni, kdo to čtete, prosím uvědomte si, jak moc je to vše důležité a milujte se celou svou bytostí, rozdávejte lásku všude, kde se dá.



Buďme sluníčkem a sviťme milovaným lidem v temnotě.
Jste nejlepší, jací jste!

Dny ve znamení duhy

6. března 2017 v 18:02
Dnešek byl pro mě děsně chaotický a únavný. Musím říct, že pondělí po jarních prázdninách je ještě větší zlo. Začaly mě přepadat zase všelijaké úzkosti, takže jsem téměř celou dobu ve škole strávila s bolavým srdíčkem a myšlenkami mimo. Nevím, kolik z vás kdy trpělo pravými úzkostmi, ale není to nic příjemného. Vemte si, že prožíváte něco hrozně krásného, ale najednou vás začne pronásledovat takový vtíravý, neřpíjemný pocit, který vám říká, že něco není v pořádku, ale vy vlastně nevíte co, tak začnete přemýšlet, co by ten pocit mohlo asi způsobovat, spustíte koloběh myšlenek a najednou jste úplně v háji, protože vás to zamotá a ničí.
Byla jsem schopná prožít celou noc v křečích a v breku, aniž bych věděla vlastně proč. Proč nás terorizují vlastní myšlenky? Je to jen hromada domněnek, co ničí to, co doopravdy existuje.


Důležité je si najít vždycky nějakou pozitivní věc, která vás hřeje na srdci a v té nejhorší chvíli se jí neustále držet, protože ta vás vyvede ven.

Dřív jsem vážně žila jen v ustavičných depresích a domnívala jsem se, že už nikdy s nikým nemůžu být, protože se jen trápím. A hale jak ten život dokáže být vtipný! Když jsem potkala toho nejlepšího kluka na světě, tak mi najednou začal jako kouzlem říkat zásadní věci, aniž by sám věděl, jakou mají pro mě vlastně moc. Jednoho dne mi řekl, že se ty stavy zlepší, bude nám krásně a já se z toho prostě dostanu. To byl asi osudový den, protože jsem si uvědomila, že to vlastně je možné, i když obtížné v mé situaci.
Začala jsem tomu věřit, změnila si myšlení a musím říct, že větším bojovníkem jsem snad nikdy nebyla! Nejlepší cestou je vždycky skrz, protože když se budeme našemu trápení vyhýbat obloukem, tak se nikdy nic nevyřeší. Navíc život to stejně všechno vždycky obrátí.

Každá přeháňka vždy nakonec přejde.

Proto jsem po všem ošklivém ihned běžela domů, kde jsem si ohřála svůj levandulový polštářek, uvařila si heřmánkový čaj a zachumlala se pod deku, kde se vypisuju ze svých myšlenek a zároveň jsem skrytá před celým světem. Udržovat si za každou cenu duševní pohodu je podle mě nejdůležitější, i kdybych měla obětovat svůj školní prospěch, a tak stále raději přemýšlím, jaké štěstí mě za poslední dobu potkalo.

Jsem přeplněná vší láskou a mám neustálou potřebu jí rozdávat. Je krásné vidět, že se najednou i změnily vztahy mezi mými rodiči a kamarády, najednou si všichni říkáme, jak moc se milujeme a tak to má být!

Nejkrásnější a nejbláznivější zároveň bylo, když jsem tomu skvělému klukovi řekla ve stavu přiopilosti, jak ho miluju, i když to, co je mezi námi, existuje jen malou chvíli. Přišlo mi to vždycky hrozně absurdní a bála jsem se, že když mu to řeknu, tak uteče, ale on zůstal a řekl mi, že to má stejně a tím rozpoutal nekonečnou lásku všeho. Rozpoutali jsme jen čistou lásku, která se dvojnásobí a je jednoduše nádherná a ojedinělá. Pro lásku prostě neexistuje žádný čas.

I přes všechna svá trápení se cítím silnější než kdykoliv jindy a mám touhu dobýt svět láskou, kterou si všichni tak moc zasloužíme.

Milujeme celý svět

5. března 2017 v 0:37 | em
Možná vás už tím optimismem štvu, ale já sama sebe překvapuju, protože jsem byla vážně vždycky jen chodící deprese, než přišla ta jakási transformace. Sama zírám.

Dnešek pro mě jen zářil, začala jsem se učit na maturitu, protože je to jediný způsob, jak se dostat z toho maturitního stresu, když vím, že na to nekašlu. Mám z toho skvělý pocit, že mě to snad až začalo bavit a na maturitu se normálně těším, ale než si budete myslet, že jsem blázen, tak je to jen proto, že už se těším na tu svobodu, protože je to jediná věc, která mě drží na zemi. Potom se budu moct odpoutat od spoustu lidí, co mě jen trápí a žít dál svůj hezký a doufám, že i poklidný živůtek.

Hrozně jsem si přála poznat nějakou lásku před maturitou, abych neměla jen samé stresy a světe div se, někdo mě vyslyšel!
Přišla odměna za všechny mé útrapy a byl to zrovna kluk, kterého jsem měla v podstatě celou dobu "pod nosem" jen jsem byla slepá nebo ještě nepřišel ten správný okamžik než teď. Tak či onak jsem opravdu šťastná a přála bych to zažít každému.

Můžu říct, že miluju konečně sama sebe, a proto jsem tak plná lásky, že miluju celý svět a občas mám strach, že exploduju. Jsem ráda, když můžu říct, že tenhle kluk v mém životě je člověk, který moji lásku ještě zdvojnásobuje a já se cítím přešťastně. To jsem ještě nezažila.
Naše heslo zní: ŠIŘME SAMOU LÁSKU A ZAHOĎME VŠECHNA TRÁPENÍ.

Občas prohodí věci, které mě až děsí.
Třeba když řekl: "Já už na tobě stejně poznám, kdy máš hlad, protože vím, že mi to nikdy nechceš říct", byla jsem z toho fakt vyřízená, protože v ten den jsem padala hlady, ale nechtěla jsem mu nic říkat, abych nebyla jak nějaký příživník, ale on mi sám koupil mé oblíbené jídlo, abych se najedla.

Cítím se vážně maximálně hýčkaná a cítím, že je to tak už konečně správně.

Přála bych si, abyste všichni, co to čtete, byli stejně tak přešťastní a hluboce zamilovaní jako já!
Protože si přeci zasloužíme jen to nejlepší!

Kouzlo mluvení

4. března 2017 v 23:51 | em
Dnes jsem se setkala s různými typy trápení různých lidí, což mě vede k otázce, proč jsme všichni zapomněli spolu navzájem mluvit?
Spoustu bolístek vzniká právě tím, že je jen dusíme hloupě v sobě v naději, že se to zase zlepší nebo se o nich stydíme mluvit a považujeme to za něco absurdního. Vidím to na svém tátovi, který se trápí, užírá sám sebe a nikomu o tom nechce říct. Jenže naše síla není v tom, kolik trápení v sobě dokážeme udržet a nezhroutit se, ale v tom jak moc o tom dokážeme mluvit a učit se z toho. Ani já jsem nebyla vyjímkou a byla jsem neuveřitelný introvert, který se raději potichu hroutil po večerech v pokoji, než aby cokoliv řekl, kdyby nebylo mého psychologa, který mě tomu naučil, byla bych na tom asi stále zle. Teď říkám tolik věcí, že už ani nestíhám zjišťovat, co momentálně říkám.

Věřte mi, že vždycky když si myslíte, že neexistuje nikdo, komu byste se mohli svěřit, tak je to jen vaše domněnka, vždycky je tu někdo.

Bojujme proti našemu trápení a mluvme o něm!
Svět je už tak plný trápení, tak mu dejme nový rozměr a udělejme ho místo toho krásným! ♥

Kouzelné ráno

2. března 2017 v 12:12 | em
Dnes jsem se po dlouhé době probudila naprosto kouzelně, kdo by to řekl po noci plné pláče a prášků na úzkosti.
Poklidně jsem si spala, když mi najednou sluníčko pohladilo svými paprsky tvář, hlavou mi proletělo úplně automaticky, že tohle bude naprosto krásný den a opatrně jsem se probouzela, když v tom mi přišla zpráva od toho nejskvělejšího kluka na světě, jaká jsem prý božská bytost. Jistě chápete, jak jsem si říkala, že to už snad lepší být nemůže, pak jsem ovšem vylezla z postele a našla vzkaz od táty, který byl plný rodičovské lásky a taky psal o jídlech, které mě čekají k snídani i obědu. Přijdu si už teď jak v ráji, že jsem to prostě opravdu musela napsat zrovna sem. Možná proto, abych i znovu poukázala, že nic nemusí být vždy tak zlé jak se zdá.

Jsem všechno, jen ne psychicky stabilní.
Stojí mě opravdu spoustu přemáhání, abych dokázala být každý den pozitivní, ale jde to. Možná si ani neumíte představit kolik šílených stavů úzkostí, pláče a všech scén mám za sebou. Vždycky jsem si říkala, že to už nikdy nemůže být dobrý, že by bylo nejlepší, kdybych navždy odešla, protože bych spoustu starostí ušetřila svým blízkým, kteří o mě měli strach, ale nikdy se těmito myšlenkami nenechte ovládnout. Stáhnou vás až úplně dolů. Úplně stačí když jim jednou uvěříte, znovu se vás nebudou ptát o proniknutí do vašeho vysněného světa, budou tam lézt sami a ubližovat. Všechno jsou to jen nesmysly.

Měla jsem například vztah, kdy jsem byla šíleně nešťastná, každý den byl jako prokletý a pořád jsem jen plakala a on mi ty úzkosti jen přidával místo, aby to bylo naopak. Jenže jsem furt měla pocit, že to co je mezi námi, je láska, že bez sebe nemůžeme být, protože i tak to dokázalo být někdy hezké. Neumíte si ani představit, jaké peklo to bylo, ale nikdo to neviděl. Nemohl vidět. Deptal mě ve jménu lásky a já začala ubližovat v hrozných stavech nevědomě sobě, byla jsem nepříčetná. A to si nepleťte s řezáním žil, je milion dalších způsobu, jak dokážete ublížit sobě bez pomocí čehokoliv. Toužila jsem po svobodě, které jsem se zároveň bála, protože jsem nevěděla, jaké to bude a tak jsem se dál trápila. Toužila jsem také po zamilování, zajímalo mě jaké to asi je, protože už to pro mě byl téměř neznatelný pocit.
Jednou se to všechno zvrtlo a já se opravdu zamilovala, do kluka který mi ukázal, že vše může být zase dobrý, pokud budu chtít, a tak jsem utekla ze vztahu, který mě dusil a najednou začala ta transformace mojí osobnosti. Líp jsem se nikdy necítila. Byla jsem volná a bez trápení. Všechno špatný najednou nebylo a já se mohla dál zamilovávat, smát se a dělat prostě cokoliv.

Přestala jsem ubližovat sobě, a tím i všem ostatním okolo sebe.

Hlavně jsem se zamilovala do sebe, řekla jsem si, že žádná osoba mi už nikdy nebude stát za to, abych kvůli ní ubližovala sobě. Jakmile se to stalo, začala jsem milovat celý svět. Miluju si užívat dny a měnit svoje ošklivé myšlenky za ty krásné. Užívám si každý den, a když přijdou mé ošklivé úzkosti, tak se jimi prostě proderu pryč.

Člověk s úzkostmi je bojovníkem celý život, ale ty výhry stojí za to!