Únor 2017

Sebeláska

28. února 2017 v 23:16 | em
Vždycky jsem byla ten typ holky, co se bezhlavě zamiloval a s tím člověkem, ať mi bylo kolik chtělo, chtěl zůstat napořád. Postupem času se to ale klasicky změnilo. Narazíte na partnery, u kterých si myslíte, že jsou pro vás celý svět a očekáváte, že oni to mají taky tak, ale najednou se všechno změní, upadáte do pláče a bortí se vám vaše iluze a víte, že už se to nikdy nezahojí. Jenže ono se to pořád dokola opakuje jako prokletí, až třeba zjistíte, že polibek na čelo a držení za ruku nemusí stejně jako nezávislý sex nic znamenat. Každým zklamáním to bolí pochopitelně víc, až se člověk naprosto uzavře do svého světa a nikoho už do něj nechce pustit.

Jenže nejvíc ironické je, že vlastně nejvíc jste celou dobu ubližovali a rozdávali lásku té nepravé osobě, která si vaší lásku zasloužila úplně nejvíc!!! Sami sobě.
Přišlo mi to vždycky jako děsné klišé, ale musela jsem dojít až na dno svých depresí, abych si uvědomila, že je to opravdu moc důležité a pravdivé. Celý život jsem se zanedbávala láskou, schazovala se, nechávala si spoustu věcí líbit a nevěřila si. Jenže proč vlastně? Neměli bychom být sami pro sebe tou největší oporou? Kdo všechno nás má ujišťovat, jak moc jsme dokonalí, abychom tomu konečně uvěřili? Kdo všechno nás musí bezmezně milovat, abychom pochopili, kolik lásky si zasloužíme? Nebuďme sobci a nechme ostatní, ať si každý ponechá tu svou lásku, zatímco my se sami budeme hýčkat. Přestaňme ubližovat sobě nebo druhým. Prostě buďme a
milujme se!

Změňme naše myšlenky na pozitivní. Říkejme si, jak moc jsme krásní, skvělí, chytří, protože opravdu jsme. Proč bychom nemohli být?

Stejně všechna láska, kterou pociťujeme od našeho partnera není jeho láska, ale naše. Vychází jen z nás.
Můžeme být ti nejkrásnější a být pro lidi sluníčko, pokud tomu opravdu začneme věřit, uvěří tomu i ostatní.

Šiřme lásku a trápení hoďme za hlavu!

♥♥♥